Filozofie využívání obnovitelných zdrojů energie

Antonín Slejška

Existuje několik způsobů obhajoby využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE). Obvykle je využíván environmentální pohled, a to hlavně ve vztahu k antropogenní produkci skleníkových plynů. V současné době však musí příznivci OZE užívat ve stále větší míře ekonomicko-politické argumenty. Například u fytoenergetiky jsou těmito argumenty zejména zvýšení zaměstnanosti v regionech, snížení závislosti státu na importu fosilních paliv z politicky a ekonomicky nestabilních zemí, využití zemědělských půd, jež přestaly být využívány pro potravinářskou produkci, a přizpůsobení se trendům EU, která rozvíjí využívání OZE velmi intenzivně.

V tomto článku se pokusím přes environmentální aspekty dopracovat k hlubším filozofickým souvislostem, které stojí v pozadí snah o využívání OZE. Chtěl bych tak podnítit diskusi o principech, z nichž vzniká potřeba zavádění OZE. Myslím si, že takováto diskuse by mohla být dosti užitečná, jelikož právě nyní stojíme na prahu prudkého rozvoje využívání OZE.

Hlavním argumentem pro přechod na OZE je potřeba snížení antropogenních emisí skleníkových plynů, které způsobují globální oteplování a změny klimatu. Bystřejší zastánce fosilních paliv však může namítnout: "Cožpak se vy ekologové stále neoháníte různými celostními pohledy na svět, ze kterých může například rovněž vyplynout, že příroda stvořila člověka proto, aby vrátil do atmosféry uhlík, jenž leží jak mrtvola v hlubinách Země, a nemůže se tak dostat k rostlinám (a skrz ně i k dalším organismům), jež jej nutně potřebují pro svůj růst a vývoj?" Ano, i takto je možné se v souvislostech dívat na svět, jenomže jestliže máme opravdu na mysli dobro všech na Zemi žijících organismů, pak bychom se měli snažit zpomalit navracení uhlíku z podzemí do atmosféry. Vždyť návrat koncentrací oxidu uhličitého (CO₂) v atmosféře na úroveň karbonu¹ během několika málo století by znamenal dramatickou změnu životních podmínek na Zemi, která by ve spojitosti s dalšími vlivy člověka na přírodu mohla vážně ohrozit jeho existenci. Například rostliny, jejichž metabolismus je uzpůsoben pro nižší obsah CO₂ v atmosféře² by byly znevýhodněny oproti ostatním, což by v případě rychlé změny mohlo způsobit destabilizaci mnoha ekosystémů s těžko představitelnými následky.

Těmito úvahami nechci zpochybnit právo člověka na využívání fosilních zdrojů energie, ale rád bych upozornil na nutnost šetrného hospodaření s energiemi všeobecně a preferování OZE. Navíc je možné pojímat smysl historie života na Zemi tak, že člověk není prostředkem k přeměně fosilní organické hmoty na oxid uhličitý, ale cílem vývoje. Pak je snadné si představit, že rezervy energie jsou jakýmsi vstupním kapitálem umožňujícím člověku se plně rozvinout. Pokud však člověk tento kapitál utratí během několika generací za pouťové cetky, sotva asi bude pochválen.

A jak se mohou tyto úvahy projevit v praxi? Jestliže se někdo rozhodne méně přispívat ke globálním změnám klimatu, tak by se měl v první řadě uskromnit. Záměrně se nesnažím skromnost blíže specifikovat, jelikož jinak se může uskromnit zdravý člověk a jinak např. člověk tělesně postižený. Rovněž klima, přírodní podmínky, místní tradice, hustota obyvatelstva, existující infrastruktura apod. hrají podstatnou úlohu. Proto není možné diktovat čeho všeho je nutné se zříci, ale je nezbytné se spoléhat na dobrou vůli lidí, kteří se dobrovolně rozhodli pro méně konzumní život. Avšak určitá obecná pravidla pro úspory energie a zavádění OZE přece jen existují (jde však pouze o obecné pomůcky, jež nemusí být vždy aplikovatelné):

1. Každý výrobek představuje tím vyšší výdaj energie, čím komplikovanější je jeho výroba a z čím větší vzdálenosti je dovezen.
2. Třídění odpadů umožňuje recyklaci, která šetří energii a suroviny, a snižuje množství produkovaného odpadu tím, že vede lidi k zamýšlení se nad svou spotřebou.
3. Dobré soustředění na každou činnost (s dobrou vůlí minimalizovat vstupy energie, materiálů, vody apod.) výrazně snižuje spotřebu. Stojí za povšimnutí, že v současnosti je pozornost snad nejlepším obchodním artiklem. Jedinec či organizace, která je schopna soustředit pozornost velkého počtu lidí, ať už na sebe či na nějaký svůj výtvor, z toho může velmi dobře profitovat. Je proto celkem užitečné nenechat svou pozornost ulpívat na slaboduchostech.
4. Šetrné hospodaření je dobré prosazovat (nikoliv však vnucovat) na úrovni soukromé, rodinné, pracovní, zájmové i celospolečenské, a to nejlépe osobním příkladem. Je to však sisyfovská práce, jelikož čím méně člověk spotřebovává, tím je méně nápadný. Jako příklad je možné uvést rozdíl mezi chodcem a pilotem vrtulníku. Kdo asi upoutá více pozornosti během stejné doby procházky/letu v/nad městem?
5. Čím složitější opatření má být přijato, tím větší obezřetnost je na místě. Např. jestliže někdo pečlivě zaizoluje svůj domek, a pak sníží topení a větrání na minimum, tak je pravděpodobné, že se na zdech domu objeví plísně.
6. Nízká spotřeba energie je důležitou podmínkou pro zavádění OZE. Ty jsou totiž vhodné zejména pro malé a střední výkony a mívají v jednotlivých regionech limitovanou kapacitu.
7. Při rozhodování o přechodu na OZE je nutné brát v úvahu místní specifika (rychlost větru, charakter vodních toků, dostupnost odpadní biomasy, možnosti cíleného pěstování biomasy, apod.), na jejichž základě je možné provést volbu nejvhodnějšího OZE pro dané podmínky. Dosti často je výhodné nasadit kombinaci dvou či více OZE. Např. v Rakousku se ujala kombinace kotle na biomasu, který zajišťuje vytápění a ohřev vody v zimě, se solárními panely, které ohřívají vodu v létě.

Šetrné hospodaření s energií a využívání OZE vede člověka k méně konzumnímu způsobu života. Mnoho lidí by rádo přestalo vést konzumní život, ale obávají se nepříjemností, jež to s sebou přináší. Existuje však metoda, jak toto nepříjemno podstatně eliminovat. Spočívá v nahrazování konzumních hodnot hodnotami duchovnějšími. Tzn. že čím víc je člověk aktivní ve sportu, kultuře, vědě, filozofii a náboženství a čím více má rád přírodu a lidi, tím méně mu záleží na konzumu.